Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Srdeční zástava neboli zástava srdce je náhlé a úplné zastavení toku krve, které je důsledkem ztráty mechanické funkce srdce. Mezi její příznaky se řadí ztráta vědomí, abnormální dýchání nebo zástava dýchání. Někteří postižení mohou před srdeční zástavou pociťovat bolest na hrudi, dušnost nebo nauzeu. Není-li okamžitě zahájena resuscitace, pacient s největší pravděpodobností zemře. Terminologická poznámka: Pro srdeční zástavu se používá rovněž označení zástava krevního oběhu. Jedná se v podstatě o synonymum, neboť při zástavě srdce se zastaví i krevní oběh. Viz také srdce.

Zástava srdce je jiný název pro srdeční zástavu.

Zástava dechu neboli apnoe je úplné zastavení dýchání. Pokud nepočítáme dočasné a dobrovolné zastavení dýchání (například při potápění bez dýchacího přístroje), rozlišujeme zejména následující příčiny zástavy dechu: mechanická obstrukce (zablokování) dýchacích cest – vdechnutí (aspirace) cizího tělesa, škrcení či syndrom spánkové apnoe, neurologická onemocnění, která vedou buď k poškození dechového centra v centrálním nervovém systému nebo k ochrnutí dýchacích svalů, otravy (intoxikace) – některými léky (např. opiáty či barbituráty), drogami (např. alkoholem) či plyny (např. oxidem uhelnatým). Odvozené přídavné jméno je apnoický. Viz také -pnoe.

Zástava krevního oběhu je jiný název pro srdeční zástavu. Viz také krevní oběh.

Srdeční frekvence neboli HR (zkratka pochází z anglického názvu heart rate) je počet srdečních stahů (tedy úderů srdce) za jednotku času, nejčastěji za minutu. U zdravého dospělého člověka je klidová srdeční frekvence přibližně 60–80 tepů za minutu. Sportovci mají klidovou srdeční frekvenci obvykle nižší než běžná populace, neboť jejich srdce je „trénovanější“. Při fyzické zátěži srdce zvyšuje svou frekvenci až na cca 200 úderů za minutu – a dokáže zvýšit i svůj tepový objem, tedy množství krve vypuzené během jednoho úderu. Viz také tepová frekvence, dechová frekvence, srdeční rytmus, tepový objem a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz srdeční frekvence.

Srdeční dutiny je souhrnné označení pro levou síň, levou komoru, pravou síň a pravou komoru.

Převodní systém srdeční (lat. systema conducens cordis) zajišťuje stimulaci a vedení vzruchu v srdci. Aby srdce mohlo vhánět krev do těla, je nutné, aby docházelo ke koordinovaným stahům buněk jednotlivých síní a komor, které se musí v rámci každé z nich současně stáhnout či uvolnit. Viz také atrioventrikulární uzel, sinoatriální uzel, Hisův svazek, Purkyňova vlákna, Tawarova raménka.

Srdeční rytmus je pravidelné střídání systoly (stahu neboli kontrakce srdečního svalu) a diastoly (uvolnění neboli relaxace srdečního svalu). Srdeční rytmus je udáván převodním systémem srdečním. Je-li srdeční rytmus narušen, hovoříme o arytmii. Viz také srdeční frekvence.

Srdeční selhání je stav, kdy srdce není schopno čerpat dostatečné množství krve do ostatních částí těla. Může se jednat o chronické srdeční selhá(vá)ní, při kterém se tento jev vyvíjí dlouhodobě, často s postupným zhoršováním stavu, nebo o akutní srdeční selhání, k němuž dochází náhle (např. vlivem akutního infarktu myokardu nebo plicní embolie). Srdeční selhání může mít nicméně řadu příčin, většinou chronických; nejčastějšími příčinami jsou hypertenze a ischemická choroba srdeční.

Chronické srdeční selhání je srdeční selhání, které trvá již tři měsíce nebo i déle. Zpočátku se může vyvinout bez významných příznaků, přičemž však dochází k pomalému zhoršování srdeční funkce až do okamžiku, kdy se u pacienta náhle objeví akutní srdeční selhání. V takové situaci musí být postižený obvykle urgentně hospitalizován.